Sdílené domy připojily svůj podpis pod výzvu Za Prahu udržitelnou a sousedskou, která formou osmibodového dopisu pražskému magistrátu, městským částem a Institutu plánování rozvoje požaduje zlepšení kvality života v Praze. Uveřejňujeme kompletní text výzvy.
Když začátkem března vypukla pandemie koronaviru v České republice, ukázala Praha jinou, neturistickou tvář. Ustal ruch, na který jsme byli zvyklí. Zavřely bary a restaurace, které místním lidem zůstávaly nedostupné. Ulice se vylidnily, atrakce, které se nacházely ve veřejném prostoru, přestaly náhle fungovat. Na trh se postupně vrátily byty, které ještě před časem sloužily jako nelegální ubytování hotelového typu. Centrum, kterému se Pražané vyhýbali, se dnes dá s klidem projít a jeho krása zase vyniká. Pojďme současné situace využít k zamyšlení nad skutečnými potřebami místních obyvatel. Pojďme debatovat o nastavení udržitelného turismu, politiky bydlení a územního rozvoje Prahy.
Udržitelným městem může být pouze takové, které dokáže dbát na potřeby svých obyvatel, chránit je a společně s nimi myslet na budoucnost.
Do Prahy přijelo minulý rok přibližně osm milionů turistů. Čísla zveřejněná Českým statistickým úřadem ale ukazují návštěvnost pouze v oficiálních ubytovacích zařízeních. Není možné do nich započítat krátkodobé ubytovací kapacity. Celkové číslo je tak pravděpodobně zhruba o třetinu vyšší. Třikrát větší Berlín má dnes méně turistů než naše hlavní město. Pro řadové obyvatele, kteří v Praze bydlí, žijí a utváří ji, představuje turismus závažný problém.
Nekontrolovaný byznys mění charakter Prahy. Vytlačuje místní obyvatele a nahrazuje lokální atmosféru založenou na komunitním životě a sousedství bezduchým „disneylandem“, finančně nedostupným bydlením a byznysovými projekty, ze kterých má užitek jen úzká skupina lidí. Ubývá služeb, které jsou pro normální život zásadní, a přibývá těch, které slouží jen turistickým účelům.
Když dnes vidíme ulice bez turistů, zavřené obchody s předraženými suvenýry, vidíme i další věci: nakolik se centrum města odcizilo lidem, kteří město tvoří – obyvatelům. S větší a větší rychlostí se z Prahy ztrácí život, s lidmi mizí i paměť místa. Běžní občané mají v Praze problém žít, genius loci a dobré vztahy v něm byly nahrazeny vidinou rychlého zisku.
Proto požadujeme zahájení veřejné debaty (například formou veřejných diskusí nebo kulatých stolů) nad těmito body:
Omezení tzv. krátkodobých pronájmů pouze na sdílení bytů
Pod rouškou „sdílení“ a „pronajímání“ se provozují ubytovací služby ve čtrnácti tisících bytech, které často po desítkách patří velkým poskytovatelům a které z osmdesáti procent tvoří celé byty nabízené jako hotelové pokoje. Tyto byty by mohly sloužit až třiceti tisícům Pražanům jako bydlení, což by do našich ulic vracelo principy sousedství a vztahu k domovu. Sdílet by mělo být možné pouze jeden vlastní byt, ve kterém majitel skutečně bydlí.
Důraz na dostupné a kvalitní bydlení
Ceny bydlení rostou dvakrát rychleji než mzdy, a Praha se tak stává nedostupnou i pro střední třídu, rodiny s dětmi, studenty či důchodkyně. Výstavba bytů v posledních letech roste, ale luxusní a investiční byty větší dostupnost bydlení nezajišťují. Naopak často přispívají k gentrifikaci, zvyšování cen bydlení v okolí a vymísťování nízkopříjmových skupin obyvatel. Musíme začít stavět obecní a družstevní bydlení a po soukromých developerech požadovat podíl dostupného nájemního bydlení k zajištění sociální rozmanitosti města. Samosprávy by také měly podpořit programy Bydlení především, které úspěšně ukončují bezdomovectví. Koronavirová krize nám ukázala, jak zásadní roli hraje domov pro naše bezpečí.
Nerozšiřování letiště
Do Prahy létá každoročně čím dál tím víc lidí. Většina z nich tu zůstane na necelé tři dny. Velká část z nich používá krátkodobé pronájmy a narušuje soukromí lidí, kteří v domech s nelegálními hotely žijí. Rozšíření počítá s tím, že by letiště do roku 2028 mělo zdvojnásobit své kapacity: v roce 2019 odbavilo necelých sedmnáct milionů pasažérů, dostavba má umožnit odbavení třicet milionů osob ročně. Investice je v rozporu s ekologickými limity planety i s platným hodnocením vlivu záměru na životní prostředí. Inspirovat se Praha může třeba v Barceloně, která ohlásila, že letiště už dále rozšiřovat nebude, nebo v Británii, kde soud rozšíření letiště označil za nelegální s ohledem na klimatickou krizi. Navíc padesát pět miliard, které stát plánuje na zvyšování kapacity letiště utratit, by mohlo sloužit k výstavbě zhruba dvaceti tisíc dostupných bytů. Ty jsou v největší bytové krizi a na počátku klimatické krize rozhodně více potřeba než rozšíření letiště Ruzyně.
Podporu lokálním podnikům a službám, které pečují o běžný život obyvatel
Služby, které jsou potřeba k běžnému životu nahrazují turistické provozovny. V centru Prahy takřka neseženete domácí potřeby, nenajdete kvalitní železářství. Obyčejné obchody mizí, zato cannabisové lízátko za padesát korun nebo „staročeský“ trdelník se dají koupit na každém rohu. Matrjošky, falešný křišťál nebo thajské masáže však Prahu ani Českou republiku nereprezentují a město zahlcují vizuálním smogem. I turistická nabídka může být vkusná, ekologická a kvalitní.
Větší péči o veřejný prostor
Rozšiřujme parky a zeleň, zklidňujme ulice a zobytňujme veřejný prostor. Lidé se v něm musí cítit bezpečně a v přístupu k němu překonávat co nejméně bariér – fyzických i ekonomických. Prostupnost pro pěší a cyklisty místo pohozených sdílených koloběžek. Nové parky v prolukách místo ubývajícího prostoru pro relaxační aktivity. Dobře opečovávané odpočinkové zóny a pobytové ulice místo nedostupných a všudypřítomných zahrádek turistických podniků, nepříjemných beer bajků a jiných alkoturistických aktivit – to by měla být vize Prahy příštích let. Jinak hrozí prohlubování pocitů frustrace a nepatřičnosti pro lidi, kteří v Praze žijí.
Větší zapojování občanů do rozhodování o rozvoji Prahy
Počínající výstavba v okolí Masarykova nádraží je příkladem toho, že netransparentní postupy veřejných institucí straní developerům a participace obyvatel je často pouze formalitou. Potřebují snad Pražané v centru další luxusní kanceláře a hotel, které navíc produkují množství automobilové dopravy? Nepotřebují spíše park, školku, knihovnu či dostupné bydlení? I když se jich volení zástupci zeptají, nakonec rozhodují potřeby developerů a logika co největšího zisku. Ta však nereaguje na dvě největší krize: bytovou a ekologickou. Institut pro plánování a rozvoje hl. m. Prahy města by měl začít fungovat jako kritická platforma prosazující veřejné zájmy, širokou demokratickou debatu a reálnou participaci obyvatel.
Péči o kulturní dědictví respektující názory a cítění obyvatel, pro které je město domovem
Neměly by se povolovat stavební zásahy do organismu a struktury města, které jej architektonicky neobohacují a jediný bonus přinášejí developerům a investorům. Například zpráva monitorovací mise UNESCO a ICOMOS, jejíž komisaři navštívili českou metropoli loni v březnu, se obává tlaku developerů a soukromého sektoru na památkovou ochranu.
Zdravé životní prostředí, redukce tepelného ostrova a intenzity automobilového provozu
U velkých stavebních zásahů ve vnitřním městě bychom měli důsledně požadovat, aby ponechávaly dostatečnou plochu zeleni korigující městský tepelný ostrov, nebyly předimenzované a nevedly ke zhoršování kvality ovzduší generováním nadměrného počtu cest autem. Uspíšit výstavbu dopravní infrastruktury, která množství aut ve vnitřním městě sníží nabídkou alternativ neznečišťujících ovzduším, jako jsou nové tramvajové trati, zvýšení kapacity metra a příměstské železnice či bezpečné cyklotrasy.
aktuální seznam signatářů výzvy naleznete na jejích stránkách:
https://sites.google.com/view/zaprahuudrzitelnou/signat%C3%A1%C5%99i