Pár slov o právní struktuře systému Sdílených domů
Hlavní cíl v Německu působícího Syndikátu nájemních domů (Mietshäuser Syndikat) stejně jako jeho začínající české obdoby Sdílených domů je vcelku prostý: podpořit nehierarchické kolektivy ve vykupování konkrétních nájemních a jiných domů z trhu s nemovitostmi, nabídnout jejich prostřednictvím finančně dostupné samosprávně organizované nájemní bydlení a postupně tento model dál solidárně rozšiřovat.
Za svoji více než čtvrtstoletí trvající existenci se Syndikátu nájemních domů podařilo vyvinout unikátní systém s celou řadou důležitých mechanismů a pravidel, které mají zaručit naplnění tohoto cíle. Sdílené domy se rozhodly jít stejnou cestou a všechny tyto důležité mechanismy zachovávají i ve svém modelu. Zatímco myšlenky a principy jsou v obou případech v podstatě totožné, možnosti jejich ukotvení skrze existující právní mechanismy jsou v obou zemích poměrně výrazně odlišné. I proto se Sdílené domy rozhodly mechanicky nekopírovat existující právní strukturu z Německa, ale naopak vyvinout strukturu novou, která by více odpovídala českému právnímu, sociálnímu i ekonomického uspořádání.
V kontrastu s německým systémem, který využívá kombinaci společnosti s ručením omezeným a spolků, bylo vzhledem k dlouhé a hluboké tradici družstevního bydlení v českých zemích, stejně jako v zavedené spolupráci mezi družstvy a bankami od počátku v plánu využít v systému Sdílených domů kromě právní formy spolku rovněž družstva. Hledání vhodné družstevní právní formy se oproti původním optimistickým očekáváním postupně vyvinulo v několikaletý proces se stovkami hodin rešerší, spoluprací s šesti různými právníky a právničkami a neustálým narážením na slepé uličky českého právního řádu. Postupně bylo upuštěno jak od klasického bytového družstva, tak od tzv. obecného družstva, neboť ani jedna z těchto forem neumožňovala aplikovat bezezbytku všechny nezbytné mechanismy zaručující nekomerční a trvalý charakter jednotlivých hausprojektů.
Jedinou použitelnou právní formou se tedy nakonec ukázalo být sociální družstvo, které se svým účelem a obsahem nejvíce shoduje s cíli a principy Sdílených domů, a ke kterému se navíc váže řada pravidel ztěžujících či dokonce znemožňujících jeho komercializaci či zneužití. Vyvrcholením zatím úspěšného boje s právním šimlem bylo založení prvního sociálního družstva První vlaštovka na jaře 2019 a spolku Sdílené domy na podzim roku 2017. Systém Sdílených domů tedy využívá kombinaci dvou právních forem: spolku Sdílené domy, který celý systém zastřešuje a plní funkci garanta trvalé nekomerčnosti všech jednotlivých hausprojektů sdružených v síti Sdílené domy, a sociálních družstev, která reprezentují vždy jeden konkrétní hausprojekt, tedy kolektiv a jeho dům.
Jednotlivá sociální družstva jsou plně autonomní v rozhodování, rozhodují si sama o přijímaní nových členů, podobě, opravách a všech dalších důležitých i méně důležitých aspektech realizace a provozu svých domů s výjimkou jejich prodeje a využití ke komerčním účelům. Byť se systém Sdílených domů snaží fungovat na principech co možná největší nehierarchičnosti a horizontálního způsobu rozhodování, bylo zde nutné učinit ústupek právnímu řádu ČR, který udává povinnost mít v družstvech předsedu a představenstvo. Avšak i ti jsou společně i jednotlivě přímo zodpovědní členské schůzi, tj. celému kolektivu konkrétních hausprojektů, který má vždy hlavní a poslední slovo. Právní systém tedy do velké míry umožňuje ve stanovách přiblížit principy fungování družstva zavedené praxi nehierarchických autonomních kolektivů. Druhým stavebním kamenem systému je spolek Sdílené domy. Coby zakládající člen musí být přítomen ve všech družstvech sítě a disponuje vždy čtvrtinou všech hlasů. To je dostatečně málo na to, aby nebyla nezbytně nutná jeho účast na všech členských schůzích, ale zároveň dost na to, aby nebyl možný prodej majetku družstva bez jeho souhlasu – zabraňuje tedy možnému zneužití kolektivně nabytého majetku družstva. Pro dovršení kruhové vzájemně se kontrolující struktury jsou všichni členové družstev sdružených v síti Sdílené domy zároveň členy spolku.
Systém sítí hausprojektů je v současném společensko-ekonomickém uspořádání, kdy musí každý dům či pozemek někdo vlastnit, uměním možného. Jeho průběžným cílem je budovat a posilovat netržní vztahy mezi konkrétními lidmi „tady a teď“ v jednom konkrétním hausprojektu a posouvat společnost k netržnímu způsobu myšlení a organizování se za paralelního využívání základního tržního principu, vlastnictví, ve svůj prospěch. Takové hausprojekty není možné tak jednoduše vyklidit, zbořit, či zlikvidovat jejich kolektivy ukončením nájemní smlouvy. Sebelepší právní struktura sice může nabídnout rámec a bezpečnější formu organizování se, nakonec je ale vše hlavně „o lidech“. Systém Syndikátu nájemních domů i Sdílených domů stojí a padá s aktivitou a přesvědčením svých členů a členek o jeho smysluplnosti a ztotožněním se s jeho cíli. Tento text vyšel původně v časopisu Existence, jehož aktuální číslo (2/2019) se věnuje tématu sdíleného bydlení a na jehož obsahu se podílely i Sdílené domy.