Jak to vlastně na takovém hausprojektu vypadá? Kolektiv Sdílených domů měl už poněkolikáté možnost účastnit se několikadenního semináře v postupimském Projekthausu, projektu fungujícím už od roku 2005. Přečtěte si rozhovor s jedním ze členů tohoto kolektivu.
Projekthaus je jedním z hausprojektů v Postupimi, pod jeho hlavičkou funguje několik domů určených k bydlení, mj. pasivní novostavba, kterou před nedávnem dostavěli. Kromě toho má i několik užitných budov. Jeden ze spolků, které v rámci hausprojektu fungují, pořádá vzdělávací semináře pro skupiny z různých evropských zemí. Jako Sdílené domy jsme se už podruhé mohli účastnit týdenního semináře zaměřeného na to, jak takový hausprojekt funguje. Dozvěděli jsme se mimo jiné, jak dům udržovat, jak pečovat o vztahy v kolektivu, jak řešit konflikty, jak rozvrhnout finanční plán. Kromě toho, že jsme si odvezli mnoho užitečných informací, jsme využili příležitost a s jedním z členů tamního kolektivu jsme udělali rozhovor o tom, jak jejich hausprojekt vůbec funguje.
Co to vlastně je takový hausprojekt?
Myslím, že se slovo hausprojekt musí doplnit o další přívlastky. My jsme nekomerční komunitní hausprojekt. V Německu je dnes hodně projektů, jako baugruppe, které jsou komerční a orientují se na vlastnictví. My jsme komunitní projekt, nezaměřujeme se na zisk a z našeho úsilí nikdo nebohatne. Dům, ve kterém bydlíme, spravujeme komunitně.
A jak to u vás vypadá, co se týče obsazení domu, jací lidé tu žijí?
Vlastně všechny typy lidí, máme tu takovou pestrou směsici pokrývající průměrný vzorek populace. Máme tu jedno dítě, které se narodilo teprve letos, nebo naopak lidi, kterým je přes šedesát let. Jsou tu studenti vysokých škol, žáci základních nebo středních škol, spousta lidí pracuje v sociální sféře, ale bydlí tu i fotografové, architekti, lidi s řemeslným zaměřením… Je to průměrný vzorek i ohledně sociálního postavení, někteří vydělávají tolik, že s placením nájmu nemají žádný problém, někteří to mají naopak. Což je situace, se kterou se lze vypořádat skrze solidaritu.
A máte jako hausprojekt nějaké politické stanovisko?
To je trochu složitější. Je to téma, kde mám jiný názor než ostatní lidi v našem kolektivu. Přál bych si, abychom se chápali jako politický projekt a podle toho se taky nějak politicky angažovali na veřejnosti, což se ale děje jen v omezené míře. Jsme sice komunitní nekomerční hausprojekt, což je už samo o sobě politické, ale v tématech, která se aktuálně řeší v ulicích, jako antirasismus, klimatická změna, reakce na extrémní pravičáky nebo vývoj města, se nijak společně neangažujeme.
Jak důležitý pro váš projekt byla forma přímých půjček?
Přímé půjčky jsou v mnoha ohledech zajímavým způsobem, jak financovat podobný projekt. Jednak se tím částečně zmenšuje závislost na bankách, stačí vám pak menší bankovní úvěr. V Německu jsou sice etické banky, ale i tak je lepší získat peníze spíše od lidí než od institucí. Druhým důležitým aspektem je, že přímé půjčky jsou prostředkem, skrze který se v projektu může angažovat velký okruh lidí, kteří jej chtějí podpořit nebo mají k projektu z různých důvodů blízko. Jsou to lidi, kteří se do hausprojektu nechtějí stěhovat, myšlenka jim je ale sympatická a uznávají přínos podobných projektů pro místo, kde stojí. Přímá půjčka je způsob, jak bezprostředně podpořit hausprojekt. Zatřetí jde o super způsob, co se týče možností finanční podpory politických projektů všeobecně. V Německu se podobné projekty často financují skrze granty, další možností je vzít si klasickou půjčku nebo vykořisťovat sama sebe. Přímé půjčky jsou ale v tomhle ohledu situací výhodnou pro všechny. V Německu je hodně lidí, kteří po roce ’68 „pochodovali institucemi“, vrhli se do studií, aby obsadili učitelská místa, úřady nebo další významná místa, skrz která chtěli změnit svět. Dneska jsou z nich politici, doktoři, právníci, mají peníze. A přímé půjčky jsou způsob, jak můžou svoje peníze investovat, a mít z toho větší úrok, než kdyby peníze svěřili bance. V Evropě teď vládne politika nulových úroků – když dítěti založíš spořicí knížku, vlastně se to nevyplatí. Když ale půjčíš peníze hausprojektu, znamená to, že investuješ peníze politickým a solidárním způsobem, a máš ještě větší úroky než v bance. Pro nás je zároveň úrok, který dáme lidem, nižší než to, co bychom museli platit bance.
Zmínil jsi, že pro některé podporující je důležitá role hausprojektů ve vztahu k městu. Co to konkrétně znamená? Co z toho město nebo čtvrť má?
To je různé. V hausprojektech jsou průměrně nižší nájmy než v okolí, je to dlouhodobě sociální bydlení. V Německu se při stavbě nového sociálního bydlení zaručuje počáteční dostupné nájemné jenom na deset patnáct let. Po té době už to sociální byt být nemusí a nájem může zdražit. V projektech, jako je ten náš, ale nájmy občas po jisté době i klesají. Když je ve městě hodně hausprojektů, jsou tam obecně nižší nájmy. Do podobných projektů se zapojuje hodně lidí, kteří jsou aktivní v rámci města, postupimské hausprojekty jsou taková elita mezi sociálními projekty. A takoví lidé pracují v centrech pro ženy, pro mládež, v kulturních centrech. Hraje to roli i v otázce podpory podobných projektů ze strany města, když tam je hodně takových lidí, město to ocení. Koncept komunitního bydlení je čím dál oblíbenější po celém světě. Roste počet lidí, kteří nemají chuť dál bydlet v nájmu nebo mít nemovitost ve vlastnictví, ale chtějí raději zkusit nějakou formu komunitního bydlení. Hausprojekty nabízí šanci si to vyzkoušet. Pro město je to zároveň příležitost zjistit, jaké možnosti to nabízí pro městskou politiku.
Jak bys popsal průměrný týden na hausprojektu?
Musíme to rozdělit. Jednak jsme komunita lidí, kteří tu spolu bydlí. A jednak máme spolek, který pořádá právě politické projekty. Co se týče bydlení, týden může proběhnout relativně nudně a nezajímavě. Jasně, jeden den v týdnu máme plénum, o víkendech máme často společnou brigádu, jednou za čas taky moc rád otevřu komunitní místnost, kde si můžeme u baru sednout a pokecat. Taky se ale může stát, že je to tu celkem prázdné, všichni mají hodně práce a s nikým se tu moc nepotkáš. Náš spolek sem zároveň vnáší neuvěřitelnou živost. Přijíždí sem hodně lidí, jako zrovna vy. Vedle má zrovna schůzku skupina, která založila bezplatnou půjčovnu transportních kol. Dnes jsme taky měli setkání uprchlického projektu, uprchlice z této skupiny tu společně slavily konec roku. A to všechno náš projekt hodně oživuje. A když člověk má čas, může potkat velkou spoustu lidí, kteří dělají super věci.
Můžeš ještě krátce shrnout, co všechno hausprojekt Postupim obnáší?
Jsme součást MHS. Nejlíp by se to dalo popsat starým squaterským sloganem – Dům patří lidem, co v něm bydlí. Ten dům nám patří, komunitně se o něj staráme. Máme spolek, který pořádá všechny vzdělávací politické projekty, pak máme velkou dílnu, kde se pracuje s textilem, keramikou a dřevem, která je otevřená i pro veřejnost a je celkem hojně navštěvovaná. Máme i cyklodílnu. Můžeš tady pracovat vlastníma rukama. Když něco potřebuješ, vyrobíš si to, a nemusíš to kupovat v neosobním supermarketu, kde nevíš, jak ten produkt vlastně vznikl a kdo a za jakých podmínek ho vyrobil. Dalším velkým tématem je uprchlictví, děláme integrační projekty, zvlášť pro ženy a dívky. Máme mezinárodní vzdělávací projekty, výměnné pobyty obzvlášť s východoevropskými zeměmi a Francií. Máme historické nebo ekologické projekty, jako třeba ta transportní kola. Zaměřujeme se i na vzdělávání s ohledem na udržitelnost nebo na udržitelnost města. Jsme taky součástí různých sítí v rámci Postupimi.
Jaké jsou podle tebe výhody a nevýhody bydlení v hausprojektu?
Vezmu to z osobní perspektivy. Na jednu stranu mám se svou rodinou samostatný byt, můžu ale kdykoli otevřít dveře a ocitnu se uprostřed živého projektu. Můžu zajít k nám do dílny, můžu tam něco vyrobit. Můžu se zapojit do vzdělávacích projektů. Jsem učitel, ministerstvo mi nabízí hodně různých projektů dalšího vzdělávání, ale já se místo toho můžu účastnit projektů, které tu v rámci hausprojektu pořádáme.
Potkám tu spoustu nových zajímavých lidí a to je pro mě neuvěřitelně zajímavé. Je to takové město v malém. Lidi tu spolu žijí, pracují, jsou politicky aktivní. Takhle jsem si to vždycky představoval. Jasně že to s sebou nese obrovské množství práce, i v rámci komunitních projektů dochází k sebevykořisťování, ale dá se to nastavit tak, že je pro tebe práce a angažovanost zábavou. Taky často zjistíš, že problémy nemají snadné řešení, musíte se na tom společně domluvit a řešit to kolektivně. Na druhou stranu se tímhle způsobem může dojít k dlouhodobě stabilnímu řešení. Je to hodně práce, ale má dobré výsledky.
Tento text vyšel původně v časopisu Existence, jehož aktuální číslo (2/2019) se věnuje tématu sdíleného bydlení a na jehož obsahu se podílely i Sdílené domy.